Za dveřmi laboratoří: Vědkyně z VUT přibližují svou radost z bádání

Věda se často popisuje prostřednictvím čísel, výsledků a publikací. Méně už se mluví o lidech, kteří za objevy a inovacemi stojí, a přestože jsou neoddělitelnou součástí vědeckého světa, jejich příběhy zůstávají skryté za dveřmi laboratoří. Při příležitosti dnešního Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, který už více než deset let připomíná jejich zásadní vědeckou roli, jsme proto vyzpovídali vědkyně z VUT.

Medailonky níže přibližují, čemu přesně se ženy z brněnské techniky ve svých výzkumech věnují, co jim ve vědecké práci dělá největší radost i co pro ně znamená být vědkyněmi.

Michaela Dobrovolná – doktorandka na Fakultě chemické VUT

Ve své práci se věnuje výzkumu DNA, konkrétně jejím méně obvyklým tvarům. Kromě známé dvojité šroubovice může DNA totiž vytvářet i další struktury, například takzvané G-kvadruplexy. Michaela zkoumá, kde se tyto netypické struktury v genomu nacházejí, jak vypadají a s jakými dalšími molekulami interagují, díky čemuž jako společnost lépe rozumíme fungování buněk a procesům spojeným se zdravím.

Největší radost jí přináší svoboda a možnost zkoušet nové věci. Baví ji objevovat, improvizovat a nebýt omezena jedním pevným směrem nebo striktními postupy.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Mít svobodu klást otázky a hledat na ně odpovědi. Je to možnost objevovat nové souvislosti, neustále se učit a rozšiřovat si obzory, přemýšlet do hloubky a snažit se přispívat k lepšímu porozumění světa kolem nás. Zároveň jsem hrdá na to, že mohu říct, že se věnuji výzkumu,“ vyzdvihuje Michaela.

Jana Musilová – vědecká pracovnice na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií VUT

V rámci své práce se věnuje bioinformatice. Modeluje složité biologické procesy a převádí dění v buňkách do počítačových modelů, což pomáhá pochopit, jak buňky fungují a jak se rozhodují. Její výzkum umožňuje simulovat experimenty bez nutnosti využívat laboratorní zvířata, díky čemuž šetří čas, finance i zvířecí životy, což jí dělá obrovskou radost.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Klást otázky, hledat odpovědi a neustále se učit. A hlavně dělat, co mě baví a má pro mě obrovský smysl, v inspirativním prostředí, kde lidé sdílejí znalosti a podporují se navzájem,“ popisuje Jana.

Katarína Rovenská – doktorandka ve výzkumném centru CEITEC VUT a vědecká pracovnice na Fakultě strojního inženýrství VUT

Ve svém výzkumu se zabývá aktivním laděním optické odezvy metapovrchů, což jsou nanostrukturované vrstvy umožňujících neobvyklé způsoby řízení světla. Zaměřuje se na výrobu a charakterizaci metapovrchů s oxidem vanadičitým, jenž při zahřátí prochází fázovou přeměnou a umožňuje tak jednomu metapovrchu generovat více různých optických odezev.

Nejvíce ji na práci těší, když něco „sepne“ a pochopí souvislosti. Hodně ji baví také to, že se ve vědě obklopuje lidmi se stejným zájmem o objevování, díky čemuž najde s každým velmi rychle společnou řeč.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Mít možnost objevovat a zkoušet věci, které možná nikdo nikdy nedělal. Být vědkyní je práce, která vyžaduje zvídavost, trpělivost, odvahu dělat nové chyby a ochotu se z nich poučit. Zároveň je to ale svoboda v přemýšlení a hledání nových cest,“ shrnuje Katarína.

Petra Kalousková – magisterská studentka na Fakultě strojního inženýrství VUT

Ve své vědecké činnosti se věnuje vývoji optických počítačových pamětí, které by se v budoucnu mohly stát jednou z cest k energeticky-ekologičtějšímu světu.

Na výzkumné práci ji baví, že jde o kolektivní práci. Každý objev i každé řešení problému je společným úsilím mnoha lidí, kteří jsou v ideálním případě přátelé. Podle Petry jde o sdílené úspěchy i neúspěchy, na které člověk nikdy není sám.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Objevovat svět kolem nás a být jím fascinovaná. Každý den se dozvídat něco nového a hledat odpovědi na otázky. Je to taková nikdy nekončící detektivka,“ popisuje Petra.

Michaela Vojníková – doktorandka ve výzkumném centru CEITEC VUT a vedoucí laboratoře Nanomedicíny

V rámci svého výzkumu se soustředí na neinvazivní léčbou rakoviny pomocí nanočástic. Ve své specializaci se Michaela zaměřuje konkrétně na výzkum lipidových nanočástic pro teranostiku, které mají široké spektrum pro využití v léčbě i diagnostice onkologických onemocnění.

Práce ve vědě jí přináší možnost neustále rozvíjet své vnitřní dítě a objevovat něco nového v oblastech, kde ještě nikdo nebádal. Největší radost pociťuje, když nastane pozitivní moment po dlouhých negativních experimentech a najednou se všechno propojí. Ještě větší pocit euforie však podle ní nastává, pokud má toto štěstí s kým sdílet.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Svobodu klást si množství otázek a moci na ně hledat odpovědi, které mohou mít významný přesah ve společnosti. Důležitou součástí je také přispívání ke vzdělávání a výchově nové generace, která se nebojí kriticky myslet a ptát se. Vnímám to jako kombinaci zvědavosti, vytrvalosti a zodpovědnosti,“ zdůrazňuje Michaela.

Sára Jobranová – magisterská studentka Fakulty informačních technologií VUT

Doposud se ve výzkumu zabývala kvantovým počítáním, konkrétně simulací kvantových obvodů. Aktuálně se však Sára nachází v přechodné fázi, kdy hledá nové výzkumné téma. V budoucnu by se ráda věnovala jiným fázím softwarového vývoje pro kvantové počítače, jako je syntéza a kompilace.

V roli výzkumnice ji nejvíc baví výzva snažit se přijít na něco nového, ale také spolupráce a diskuze s ostatními kolegy. Považuje totiž za velmi zajímavé, jak nad stejnou věcí přemýšlí každý člověk trošku jinak.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Pokud bych ale měla něco vybrat, je to ochota poznávat a objevovat nové věci s konkrétním účelem,“ tvrdí Sára.

Veronika Řeháková – doktorandka na Fakultě chemické VUT

Věnuje se výzkumu polyhydroxyalkanoátů, což jsou materiály, které jsou produkovány uvnitř bakteriálních buněk a které jsou svými vlastnostmi hodně podobné klasickým plastům. Na rozdíl od nich jsou však biologicky rozložitelné, takže mají do budoucna potenciál v některých aplikacích klasické plasty nahradit.

Experimenty, kterým se věnuje, jsou poměrně časově náročné a jelikož pracuje s živými buňkami, výsledek je téměř vždy nejistý. Největší radost proto Veronika má, když se daný experiment povede dotáhnout od začátku až do konce. Radost jí však dělá i samotné prostředí, ve kterém pracuje, protože je součástí skvělého kolektivu, kde vládne neustálá vzájemná podpora.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Je to pro mě pouť za objevováním něčeho nového, nepopsaného. Tahle pouť je ale plná překážek a její konec nemusí být vždy uspokojující. Pokud ale zůstanete trpěliví a třeba tuhle pouť zkusíte absolvovat v jiných botách nebo si zvolíte novou trasu, nakonec se dostaví úspěch. A to je nejvíc,“ popisuje Veronika.

Markéta Kaiser – vědecká pracovnice ve výzkumném centru CEITEC VUT

Ve své práci se zaměřuje na zobrazovací metody rentgenové výpočetní tomografie. Konkrétně na zobrazování a analýzu biologických struktur, ať už jde o myší embrya nebo mořské korály. Součástí její práce je také tvorba a zpracování 3D modelů, při které si občas připadá, jako by v práci hrála počítačovou hru a zapomíná, že vlastně dělá vědu.

Na vědecké práci ji nejvíc baví spolupráce v multidisciplinárním výzkumném týmu, kde se od sebe s kolegy každý den navzájem učí něco nového.

A co pro ni znamená být vědkyní? „Mít práci, která mě baví a do které se každé ráno těším,“ vyzdvihuje Markéta.

A co by vědkyně z brněnské techniky vzkázaly dívkám, které kariéru ve vědě teprve zvažují?

„Čekáme na vás!“ shodují se. Věda je podle nich otevřený prostor pro všechny, kteří jsou zvědaví a mají chuť se učit. Není nutné být dokonalá, pochybnosti jsou přirozené a zažívají je všichni. Důležité je nebát se zkoušet nové věci, přicházet s vlastními nápady a nepodceňovat se. „Věda nabízí mnoho směrů a možností, které vás naučí přemýšlet, ptát se a hledat řešení. Klíčové ale je si vědu užít a mít z ní radost,“ vzkazují vědkyně z VUT a dodávají, že ženy do vědy jednoznačně patří.

Zdroj: vut.cz

 

---

Odpovědná osoba	Ing. Zdeňka Koubová
Datum publikování	11.02.2026